32. Waltersdorf, Hrádek n. N.,Petrovice; 72 km

Ráno jsem trochu polámanej, možná lehce víc, než obvykle, ale za pár kilometrů se to rovná. Šplhám do sedla pod kopec Luž, který jsem díky příchod z Vansdorfu minul. Místo toho se ale za chvilku sápu na vrchol Hvozdu, který je skoro stejně vysoký (749 m n.m.) Je neskutečný dusno a vedro, fakt celkem padám na hubu. Z kopce běžím, ale občas je to tady v těch Lužických horách tak strmý, že hůlky pracují na sto procent. Můj zásadní záchytný bod se nacházel nedaleko Hrádku nad Nisou, který ale míjím. Bylo to poslední z „povinných“ bodů a to trojmezí CZ/PL/D. Místo bylo celkem důstojně upravená a tak za nejhorší z bodů teď můžu s klidem prohlásit trojmezí SK/A/CZ na soutoku Moravy a Dyje, kam nevede ani turistická značka (pravděpodobně ale ovliněno 30 km po monotóní silnici).

Odsud mě to vede na východ pár set metrů od hranic. Velká nevýhoda ale byla, že se jednalo o úsek asi 13 km, který vedl kompletně po otevřených loukách a který mírně stoupal. V tom vedru jsme myslel, že tam pojdu. Celkem hotovej se dostávám do Horního Vítkova, kde si čepuju u jedné paní vodu. Ta mi ještě radí, ať se opláchnu u nedaleké studánky. Tam mě čekala trošku morbidní podívaná na to, jak užovka loví žábu. Ke studánce jsme se nahnul právě v okamžiku, kdy užovka zakousla žába. Had se ale okamžitě odplazil pryč a nechal mi krvácející a pulzující žábu pár centimetrů od hlavy. Úplně mě zamprazilo.

Mám celkem párk kilometrů v nohách a ještě jsem neměl obědovou pauzu. Čekám na hospodu, nebo krám jako na smilování, protože jídla tolik nemám a navíc prahnu po nějaké vychlazené kofole. Paní ve Vítkové mě ale trochu straší, že nejbíž to bude asiaž ve Višňový, která je ale asi 17 km. No nazdar. Jsem fakt celkem hotovej, a tak za půl hodiny dojídám zbytky a dávám si chvilku voraz. Naštěstí měla ale paní špatný úsuded a já za hodinku v Heřmanicích ubíjím horko vychlazeným pivem z místního Coopu. Paráda. Dávám tři čtvrtě hodinky regeneraci a povídání s místními štamgasty a jdu dál.

Následovala celkem nezáživná a únavná cesto po cyklostezce a silnici do Višňové (ještě se osvěžuju nějakým birelem od místního vietnamce) a následně do obce Saň. Krásné místo, kde si někdo vypiplat rybník, chalupu a okolí do naprostého detailu a teď je z toho pěkný turistický cíl. Vzhledem k tomu, že mi ´zbývá čas, rozhoduju se poctivě zvolit trasu po žluté, která přesně kopíruje západní část frýdlantského výběžku. Je to ale strašnej vopruz a kde nic, tu nic. První zajímavostí je až relativně nové arboretum u Petrovic, kde stavím svoje přístřeší asi naposledy na téhle akci. Ke konci jsme toho už měl teda totálně plný brejle a vůbec se mi nechtělo. Věděl jsme ale, že si tohle mordování raději odbudu teď, než další den. Stejně tomu nemůžu uvěřit, že se blížím ke konci putování!






Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *