31.Hinterhemsdorf,Šluknov, Waltersdorf; 74 km

Včerejší úporný běh si vybral trochu svou daň a já jsem celkem hotovej a to sem ještě nevyběhnul. Noc nebyla tak měkoučká, jak jsme si na začátku myslel a musel jsem nakonec nafukovat karimatku, abych se vůbec vyspal. Navíc ráno je i celkem kosa, ale je to jen tím, že jsme kousek od vody v zaříznutém údolí. Vycházím těsně před sedmou, a nechávám Davida a Janu, zachumlané ve spacácích. Trochu jim závidím! Jen co se vyšplhám ven z rokle, teplota prudce stoupá, je dusna na chcípnutí. Na rozhledně Weifberg (478 m n. m.) je krásný výhled do kraje. Stálo mě to ale trochu přemlouvání, abych se vyšplhal na opravdu vysoko čnící železnou obludu. Stálo to ale vážně za to.
                Moc jsem se nenasnídal a vody jsem měl taky poskrovnu. Upínám svoje touhy k rozhledně Tanečnice, kde by měla být hospoda. I kdyby ne, čeká mě tam David s Janou, kteří už mysleli, že jsem dávno pryč a že mě nestihli. Opak je pravdou, jsem jak leklá ryba a nemůžu se nějak rozhýbat.
                Už už se raduju z orosené kofoly, když dostávám ránu v podobě nepříjemnýho bručouna otevírajícího místní občerstvení. Dostává se mi kázání o tom, že mu trvá půl hodiny nastartovat EET a že bez toho mi to prodat nemůže. Je protivnej jak prdel, ostatně, jak už tady v tom kraji je asi dobrým zvykem. Mám fakt žízeň a v tu chvíli mi prostě došla trpělivost, a tak jsme na něj spustil. “ Co to tady s váma na severu je? Tady je zákazník snad skoro na obtíž ne?“ Trocha lidskosti, úcty, nebo potěšení z toho, že někdo chce využít jejich služeb = 0 ! Turistů je tu mraky, takže snažit se fakt nemusí. Je to škoda! Kofolu teda mimochodem nakonec stejně dostávám, i když je u toho milión keců. Loučím se s Janou a Davidem a klesám dolů do Mikulášovic. Je fakt úmorný počasí a já hynu žízní a vedrem až do Lobendavy. Procházím spousty lesů i luk, krajinou, kde už turisté skoro nepáchnou. V Lobendavě se mám hrozné štěstí. Pro mě je to naprosto zássadní místo pro doplnění jídla, protože mám od rána hlad, už nic moc nemám a navíc mě čeká dalších 20 km divočinou až do Šluknova. Ukecávám jednu paní, aby ještě otevřela svůj skrovný krámek a prodala mi něco, abych nezahynul hlady. Pečivo už nemá a ani v jiném sortimentu to nepřetéká rozmanitostí, ale nakonec odcházím s několika sušenkami, křupkami, praženýou kukuřicí, sýrem a nějakou sladkou limonádou!

Je tu fakt konec světa, nikde nikdo a navíc to vedro. Šourám se do osady Severní, která je opravdu ta nejsevernější u nás v Česku. Odsud odbočuju na žlutou, která mě vede podél toho nejzazšího výběžku k nejsevernějšímu bodu naší země. V lese je mi trochu líp, do těla se asi vstřebala energie z pauzy v Lobendavě a já začínám trochu zase běžet. Hurá! A ještě jednou hurá, protože docházím na to nejsev. místo. Je to tam moc pěný, je tam obrovský žulový kámen značící onen bod a kousek vedle malý přístřešek s nápisem Nordkapp. Moc se nezdržuju a pádim to po patníkách na východ. Na mapě mi modrá značka vedoucí po hranici málem unikla, jak přesně kopíruje linii rozdělující Česko se Saskem. Někdo měl asi nějaké peníze z Unie navíc a tak je tu co 500 metrů nějaké sezení, nebo altánek. Cesta je sice samý kořen, ale celkem mi ubíhá. Musím si teda dát jednu menší pauzu, protože se hlady už celkem motám, ale tu delší si chci nechat až na Šluknov. Tam docházim kolem tři čtvrtě na tři a obrážím tam několik místních podniků:bageta a kola ze sámožky, malé pivu v místním nonstopu a na závěr ještě výborná zmrzka z cukrárny. Během mé návštěvy se prohnala dost solidní bouřka, takže jsme si sliboval, že odpolední část bude pěkně dýchatelná, ale prd. Za pár minut je dusno jako blázen úplně nanovo.

Cestou do Jiříkova mi chvilku dělá společnost jezdec na elektrokole, takže se aspoň trochu hecnu a svižněji běžím. Jiříkov míjím a stejně tak i Filipov. Jako na zavolanou přichází hospoda pod Vyhlídkou,kde si dávám krásně studené pivo. Je sice už pozdní odpoledne, ale vedro na padnutí nekončí. Samotná vyhlídka Vyhlídka se nachází v Německu, kudy chvilku zase půjdu. Po celkem příjemný cestě podél hranic se dostávám až do Varnsdorfu. Nechávám se zlákat Kauflandem a nakupuju spoustu jídla. Nakonec to byla ale správná volba, protože alespoň večer nemusím vařit a zároveň mám dost proviantu na další den.
 Následoval ještě večerní pochod přes samotné město a město Grosseshönau, neboli Velký Hezkov (asi :D) což bylo dost nekonečný a super nezáživný. Až ve 21:20 docházím konečně na místo, kde rozdělávám stan a cpu do sebe ty dobroty z Kaufu. Výhled mám na kopec Luž, na který naštěstí asi nepůjdu 😉 Dobrou!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *