29. Kalek; Jiříkov, Komáří vížka; 65 km

Myslím, že v noci ještě trochu pršelo, ale já se budím do příjemného rána, kdy to na déšť už snad nevypadá. Na dnešní den se moc netěším, nemám tam žádný záchytný bod, nevím moc, co mě čeká. každopádně se celý den budu zuby nehty držet hranic. Buď půjdu přímo po čáře, nebo jí budu mít na dohled. Ráno mi začíná pozvolna podél pěkné divoké říčky ažd do Brandova. Začíná být celkem dusno, protože jakmile vyjdu z lesa, peču se jak blázen. I když jsem si k snídani už něco dal, honí mě dopoledne celkem mlsná, takže si v malé sámožce dávám nějakou buchtu. Pokračuju následně do Hory svaté Kateřiny, Nové vsi, Mníšku. Oběd mi zase vychází trochu pitomě až na 38 kilometr v Českém Jiřetíně, takže se ke konci trochu trápim. Holeň jakoby si navykla na nějaký 5 hodinový režim a pak stávkuje. Cesta to nebyla nezajímavá, ale vyloženě zajímavá taky. Procházím mezi lesy, občas podmáčená louka, ale jinak téměř bez výhledu.
                V Českém Jiřetíně volám sláva, když vidím otevřené jakési občerstvení. Dávám si dvě piva a utopence. Nic jiného nemá. No co. Snažím se relaxovat na maximum, ale v závěru mé polední hodinky musím ještě narychlo opravovat botu. Milan mi to sice parádně zalepil, ale látka se začala trhat i nad tím. Zašívám jednu obzvlášť velkou díru a zase vyrážím. Stoupám do Horní vsi a pokračuju směr Moldava. Konečně se přede mnou objevuje něco, u čehu si řeknu „ach“. Nádherný nekonečný horský louky. Moje cesta se nejprve vine podél starých jeřábů (strom, né stroj 😉 ) a následně už jen přímo uprostřed luk po vyšlapané pěšina. Má to neskutečnou atmosféru. Tu má i obec Moldava, i když trochu jiného ražení. Místo dost chátrá, vypadá opuštěně. Ještě poměrně nedávno se tu těžil   fluorit, takže tu z té doby pravděpodobně chátrají některé budovy. Obec se táhne několik kilometrů až k silničnímu přechodu, kde je i stará železnice. Mám štěstí a je tu otevřená pěkná hospoda. Dávám si kofolu a velkou zmrzku a je mi dvakrát líp, když platím jen 35 Kč. Nechápu.
                Teď už jen projít mezi lesy na Cínovec. Tady se mi snad poprvé v Krušných horách naskýtá pohled do kraje. Je to nádhera a nezkazí mi jí ani začínající déšť. Nevypadá to na žádnou spoušť, a tak se nenechávám rozhodit. Užívám si tu nádheru i to, že mi toho už moc nezbývá. Jsem totiž domluvený s Mirkou a Adamem, že se na mě přijedou podívat na komáří vížku, kde společně strávíme večer. Těším se! Po dopoledním trápení je odpoledne naopak lepší a lepší. Ke konci už plynule běžím. Paráda! Každou chvíli vyhlížím, jestli mi nejdou naproti, ale nakonec se potkáváme až přímo na místě. Je to super! Společně se jdeme podívat na vyhlídku, kde je výhled ještě o stupeň lepší, než na Cínovci. Krásně je tu vidět, jak se zvedá hradba Krušných hor, před námi se tyčí řada strmých kuželů Českého v kontrastu se světlou zástavbou Teplic, Ústí a dalších velkých měst. Všechno dokresluje zapadající slunce.. no nádhera. Ještě větší nádheru ale adam vyndavá z auta. Přenosný gril a nekonečný množství úžasnýho jídla a pití. O chvíli později se k nám s trochou překvapení přidává i David s Janou, takže už z toho máme solidní geografický posezení. Kromě výbornýho jídla to byl super večer v super společnosti a já usínám v sedmém nebi. Díky !!!



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *