28.Johangeorgstadt, Boží Dar, Kalek; 64 km

Posledních pár dní jsem to flákal. Teď myslím psaní, chůzi/běh naopak. Přicházel jsem dost pozdě a měl jsem toho celkem dost. Každopádně po návštěvě Davida na Šumavě, který se mnou jel kus na kole, mě na Ašský výběžek navštívili rodiče. Je to paráda, když člověk není sám! Navíc tolik nepřemýšlím nad tím, kolik mi toho ještě zbývá a tak nějak to víc utíká. Všech návštěv si hrozně vážím, vím, co dneska znamená „čas“ a oni ho jen tak investují do mě: lehkovážného exota. Teď už jsem ale druhý den sám. Holeň pořád trochu zlobí, střídají se chvíle, kdy je to v pohodě a chvíle, kdy kulhám, jak Quasimodo. Včera bylo dopoledne vedro na padnutí, ale okolo druhé přišel zvrat- začalo fučet a dlouhou dobu se chýlilo k dešti. Hromy, blesky, ale dešti to trvalo asi dvě hodiny, než přišel (za což jsem mu vděčný). Přístřešek, kvůli kterému jsem šel o pár kilometrů víc, než jsem chtěl tam bohužel nebyl, a tak stavím stan. I když v noci dost lilo, ráno dostávám první boží dar a na sbaleni mi nekápne. O to víc pak ale leje asi za 15 minut. Šílený, jsem durch, stupeň nepohodlí míří vzhůru. Na Božím Daru už ale neprší, i když humáč je pořád dobrej. Cestou jsem si vysnil čaj a dva větrníky, ale nakonec jsem rád i za tatranku. Když ji do sebe láduju před obchodem, dostávám druhý boží dar. Vypadám už asi tak uboze, že mi jedna soucitná Němka dává 5 eur, ať si koupím něco k jídlu. Říkám, že nepotřebuju, ale trvá na tom. Oběd ve Vejprtech u Billy. Už je skoro dusno, ale mraky se pořád honí. Druhá část se trochu vleče, ale má to šťastný konec, protože nacházím super přístřešek s dramatickým výhledem na obec Kalek. 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *