21. Vyšší Brod, Zadní Zvonková, (Vimperk); 40 km

Noc na prd. Děsná zima a tvrdo. To, co se jevilo jako poddajný písek bylo tvrdý jak beton. V noci leje ale ráno, alespoň do doby, než jsme se sbalili, tak ne. Společnost mám ten den od Markét už jen chvilku, po kilometru Markét jede směr Krumlov a vlak domů a já směr Plechý a nekonečný utrpení. Hned po pár km začíná lejt a zároveň se mi ztrácí cesta. Musím se dobu prodírat lesem. Je fakt humáč a mě pozvolna narůstá bolest v holeni. Co hůř, začíná mi vystřelovat až do kyčle. Každý krok je najednou bolest. Dopajdavam na rozcestí Korandy, kde se v přístřešku protahuju. Je to bolest, ale holeň mírně povoluje. Slibuju si, že to bude v cajku a já to zmaknu. Leda kulový, hned prvních 10 kroků mě vyvádí z omylu a následující 3,5 km jdu i přes nadávání, popírání a odhodlání skoro hodinu. Vidina toho, že mám v tomhle stavu a v tomhle počasí ujít ještě 35 km a vystoupat na Plechý, mi připadá naprosto absurdní. Co si budu nalhávat, jsem hotovej. Původně jsem chtěl dojít na Stožec, kde by mě vyzvedla teta, nebo strejda, který bydlí ve Vimperku. Takhle zbaběle volám už teď a domlouvám si odvoz ze Zadní Zvonkové. Takový servis nemají snad ani profesionální závodníci. Už v autě dostávám do ruky čaj a koláč, ve Vimperku se už péče kuře a já se nakládám do vany. Nejenže dostávám úžasně najíst, ještě mi strejda plní bombu, zalepuje boty a spravuje karimatku. Navrch mi ještě dělá fyzio masáž, po které se cítím výrazně líp. Má to jedinou vadu, musím odejít. Je vážně těžký vyzkoušet si na pár chvil to pohodlí a pak se vrátit zpět. 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *