9. Hošťálkovy, Opava, Markvartice; 65 km

Ráno je děsná kosa a pořád cítím, že nejsem 100%. I přesto to celkem ubývá: Krnov, Cvilín, zřícenina Šelenburg a pak nekonečné roviny až do Opavy. Hodně jsem šel po cyklostezkách, které jsou teda fakt pěkný. Odpoledne uteklo jako voda.. Jen jsem teda měl jeden nechtěný úprk na záchod… takže tak úplně v pohodě taky ještě nejsem… Odpolední slunce a cesta podél spousty vojenských opevnění. S Markét se večer zas hledáme, ale nakonec spime u jednoho z betonových monster. 




8. Pitárné, Hošťálkovy; 22 km

Ráno mi sice ještě není 100% hej, ale už je to skoro dobrý. Pozvolna se teda balíme a s rychlou zastávkou u ségry, co se učí na státnice putujeme zpět do Pitárného. Nakonec vyrážím až v 16:15, což je ale tak akorát na rozehřívacích 20 km. Míjím malou vesničku Liptáň s ohromným kostelem. Ještě zajímavější je ale nedaleký bludný kámen (šutr, co tu přinesl pevninský ledovec až ze Švédska). Ta zmínku stojí i dvou-stožárová vyhlídka na Hraničním vrchu i malebná stezka dolů. S Markét se potkávám v Hošťálkově. Neběžím sice s větrem o závod, ale na to, jak jsem vypadal před pár desítkama hodin, to je dobrý. 



7. Vrchlabí; 82 m :D

Jsem upocenej, ale je mi líp! Minimálně dopoledne jsem se ale rozhodl nějaký rozhodnutí „Co dál?“, posunout. Dívám se na pohádky a piju šťávy, co mi připravuje Markét. Nakonec, po radách od okolí, se rozhoduju vyspat se ještě jednou doma. Úplně ready nejsem. Válení si nesmírně užívám! 

6.Zlaté hory, Pitarne, Vrchlabí; 25 km

Něco je špatně. Při mém ranním hlášení o chybách mi můj systém hlásí k bolavým nohám ještě něco navíc-nevolnost od žaludku a nepříjemnou bolest celýho těla. Nic na plat, plán se nemění, těch 25 km to musím vydržet. Markét je tak hodná, že se mnou jde asi hodinku na Biskupskou kopu, jediný větší výstup toho dne. Následně se loučíme a mě nastává 3,5 hodiny utrpení. Je mi fakt blbě, ale vím, že bych si asi stejně nepomoh, kdybych to zabalil. Tenhle den je totiž už předem tak napůl odpočinkový. Odpoledne máme ve Vrchlabí sezení s farářem, takže jedem v půl 12 tam. Plán byl, že se ale hned večer zase vrátíme, o čemž ale začínám trochu pochybovat. Procházím vesnicí delší jak Lánov, a nakonec v obci Pitárné lehám vedle silnice a čekám, až pro mě Markét přijede. Napoprvé mě má za pytel smetí, a tak se pro mě musí vracet. Cestu protrpim, hodinu při sezení se ještě vyburcuju, ale pak ulehám totálně hotovej. Horečka jako prase a já o sobě pořádně ani nevim. Jen představa nějakýho pohybu mi je dost nepříjemná…. Tak to sem teda zvědavej! 

5. Javorník,Rychlebky, Zlaté hory; 62 km

Už jsem asi celkem znavenej. Ráno mi to trvá čím dál tím dýl, dostat se do nějakýho rozumnýho provozního rytmu. Javornický a Osoblažský výběžek jsou celkem rozsahlý oblasti, navic s nepříliš hustou sítí turistických cest v okolí hranic.Je tam totiž dost rovina a mě se nechtělo tolik po silnici.Co se mi ale rozhodně chtělo, bylo trochu si to zkrátit. Moje hra, mohe pravidla,bezrak js3m do 5 km id hranic…Každopadně ráno docházím symbolicky na Borůvkový vrch a odtud už dolů do Javorníku. Cesta nádherná,slunce probleskuje mezi stromy a já,i když se sunu jsem vážně  happy. V Javorníku obdivuji spousty krasných veteránů na májivé veselici a dávám si malý pivo.Paráda. Cesta je to ale pořád dlouhá: pole,louky,lán,pole,louky,lán… pak taky les a rybník a u rybníku spousty cyklostezek. Oběd v Černé vidě s Markét, která tam na mě zas čeká. Jen aby si někdo nemyslel,všechno si přes den poctivě nesu,ale ten oběd jíme spolu-to zas jo. Odpolednu moc nevim.Utrpení. Už fakt nemůžu. Mám pár delších telefonátů, díky kterým trochu zapomínám na bolest nohou. Zlaté hory pořád v nedohlednu. Markét mi jde naproti,takže poslední kilometr je už v pohodě. Za odměnu, jdem na pizzu a pivo a následně ilehame spolu v autě u nedalekýho jezírka.



4.Mladkov,Kralický Sněžník,Javorník; 63 km

Tak dneska to byl celkem záhul. Pořád nahoru a dolů.Což o to v první části na Kopáč a Kraličák jsem to čekal, ale v té druhé na Špičáku a dál mě to docela potrápilo. Ještě zmíním odpolední první bouřku a s negativa končím.  Těsně pod Klepáčem/Trojmorskym vrcholem jsem potkal první známou duši; kamaráda Petra z vejšky; super náhoda. V Kladském sedle na mě zas čekala Markét ,takže oběd byl hned o poznání veselejší. Čarodějnice jsem ale v osadě Lesnice zahajoval sám,Markét přijela nakonec až v 9,když už jsem začínal mít strach.Ono totiž v těchto končinách není skoro nikde signál.



3.Kudowa Zdroj, Orlické hory, Mladkov, 67km

Podle mapy jsem se už předchozí den těšil na pohodový přeběh Orliček. Opravdu tomu tak bylo,jen teda ještě ten polský začátek byl trochu překvapivě kopcovitej. Taky se mi podařilo trochu zabloudit, ale i tak jsem měl ve výsledku dobrej čas. Pokochal jsem se několika nádhernými výhledy do kraje,soustavou opevnění Hanička, svlažil nohy v Divoké Orlici a vše završil smažákem-konečně. Jedinou vrásku mi dělají kolena, kterým se dlouhý pochyb moc nelíbí :/