21. Vyšší Brod, Zadní Zvonková, (Vimperk); 40 km

Noc na prd. Děsná zima a tvrdo. To, co se jevilo jako poddajný písek bylo tvrdý jak beton. V noci leje ale ráno, alespoň do doby, než jsme se sbalili, tak ne. Společnost mám ten den od Markét už jen chvilku, po kilometru Markét jede směr Krumlov a vlak domů a já směr Plechý a nekonečný utrpení. Hned po pár km začíná lejt a zároveň se mi ztrácí cesta. Musím se dobu prodírat lesem. Je fakt humáč a mě pozvolna narůstá bolest v holeni. Co hůř, začíná mi vystřelovat až do kyčle. Každý krok je najednou bolest. Dopajdavam na rozcestí Korandy, kde se v přístřešku protahuju. Je to bolest, ale holeň mírně povoluje. Slibuju si, že to bude v cajku a já to zmaknu. Leda kulový, hned prvních 10 kroků mě vyvádí z omylu a následující 3,5 km jdu i přes nadávání, popírání a odhodlání skoro hodinu. Vidina toho, že mám v tomhle stavu a v tomhle počasí ujít ještě 35 km a vystoupat na Plechý, mi připadá naprosto absurdní. Co si budu nalhávat, jsem hotovej. Původně jsem chtěl dojít na Stožec, kde by mě vyzvedla teta, nebo strejda, který bydlí ve Vimperku. Takhle zbaběle volám už teď a domlouvám si odvoz ze Zadní Zvonkové. Takový servis nemají snad ani profesionální závodníci. Už v autě dostávám do ruky čaj a koláč, ve Vimperku se už péče kuře a já se nakládám do vany. Nejenže dostávám úžasně najíst, ještě mi strejda plní bombu, zalepuje boty a spravuje karimatku. Navrch mi ještě dělá fyzio masáž, po které se cítím výrazně líp. Má to jedinou vadu, musím odejít. Je vážně těžký vyzkoušet si na pár chvil to pohodlí a pak se vrátit zpět. 



20. Šejby, Dolní Dvořiště, Vyšší Brod; 64 km

První část jdu ráno sám a trochu bloudímq na rakouský straně. V Žofíně se potkávám s Markét a mám na 6 km zas společnost. Zase ale začíná pršet tak nahazuju (skoro) nepromokavé oblečení. Z Leopoldova mě čeká 18 kiláků lesy Novohradských hor až do Dolního Dvořiště. I přes to počasí je to tu hezký. Oběd z coopu na náměstí, kdy zázrakem vykukuje slunce. Na cestu pak ale zas mizí a začíná zas pršet. Další sraz je v Horním Dvoře, kde si dáváme pivo a čaj za neuvěřitelných 32 Kč (a to navrch dostáváme ještě pohled). Poslední část už musíme spolu, i když to nebyla úplně ideální cesta pro naložené kolo se silničníma pláštěma. Nakonec ale přeci jen dorážíme na nejjižnější bod Česka. Paráda. Parádní je i kopec, co nás čekal v Rakousku. Jsme oba hotový a dost promrzlý. Je dost hnusně, ale neprší. Vaříme nudle a na kuťe. Jsem nervózní z dalšího dne, protože mě čeká velky převýšení na Plechý a navíc má být dost hnusně. 





19. Nová Bystřice, České Velenice, Šejby; 74 km

Noc na hovn*. Foukalo na mě, zima mi byla, nafukovača je asi píchá, takže jsem spal na tvrdu a ještě mě bolely nohy. Navíc předpověď na deštivé počasí. Špatný začátek, ale pak nakonec celkem supr den. Za necelou hodinku jsem z lesa v Nové Bystřici, kde v místním Coopu doplňuju jídlo. Mám tady nostalgickou náladu, protože jsme tu s Markét projížděli na kole při cestě do Atén. Vzhledem k tomu, že jsem plán „oběhnout Česko“ měl v hlavě celkem dlouho, několikrát jsem si při přejezdu hranic říkal „ty jo, tady někde poběžím.. jaký to asi bude pocit?“. Tak teď to vím, je to hustý a nemůžu uvěřit tomu že jsem tady! Nevím jestli to bylo strachem z deště, snahou se zahřát, nebo touhou být už u Markét, která na mě už od oběda bude čekat v Českých Velenicich.. každopádně  jsem běžel jako dlouho ne. Už předešlý den to bylo docela dobrý, ale tentokrát se mi daří být v těch Velenicích už ve 14:30 a to jsou ten den na 48 kilometru. Markét na mě čeká v cukrárně, po 350 kilometrech na kole vypadá, že právě přišla od kadeřníka, a tak ji raději beru pryč od okukujicich darebáků. Společně pak zdolavame ještě asi 26 km. Zatímco celou dobu jsem šel po nekonečných kilometrech asfaltu uprostřed hlubokých lesů, tak s Markét máme často nepříjemný písek. Teda mě nevadí, naopak, ale naloženému kolu ano. Trochu bloudime, ale nakonec nacházíme super místo s přístřeškem. Je to fajn, nebýt sám, i když jen na chvilku. 




18.Vranov, Píšečná, Nová Bystřice; 65 km

Prostě klasika, v noci se vzbudí kolem 3 a moh bych klidně vstávat, ale když se mám vykopat před 6,tak se mi nechce. Každopádně tentokrát to celkem ušlo, jen mě teda ale 15 minut zdrželo vyndávání klíštěte z místa, kde ho teda vážně mít nechcete. Vyrážím tedy zase 7:15. Čeká mě na tenhle den poměrně hodně silnice, na což se moc netěším. Opak byl pravdou. Pár kilometrů za Vranovem se mi otvírá krajina: silnice, po které nikdo nejezdí se hezky klikatí a vlní mezi pestrou mozaikou polí, lesů a vesniček. Slunce má ještě měkké světlo, které dokresluje tu nádheru. Pouštím si nějaký Indie folk a jsem dojatej. Esence čirého štěstí. Kupodivu netrvá jen okamžik, ale skoro celé dopoledne. Kilometry ubývají a já si toho vůbec nevšímám. Cestou míjím nádherný místo: přírodní památku Bílý Kříž, kde jsou úžasný skály a výhled na zaříznutou Dyji, tak jak jsem si to představoval v NP Podyjí a kde jsem se toho úplně nedočkal. Oběd v Píšečné a poslední pauza ještě ve Slavonicích. Absolutně jsem nečekal tak nádherný místo. Baráčky vyťukaný, většina pokrytá složitýma freskama. Být to třeba někde na Zélandu, tak tam je 10 zachytnych parkovišť, jak by nestihali ten nápor turistů. Posledních 23 km už se trochu vleču, ale i tak mám super čas. V 19:10 nacházím parádní přístřešek a to už mám v nohách 65 km. Jo a ještě jsem zapomněl, že jsem mijel hrad Lanštejn a hlavně to, že už nejsem na Moravě, ale v Jižních Čechách. Hurá! Večer teda trochu kosnu, protože trochu sprchlo a začalo foukat. Nepříjemné zakončení, jinak super, dne. 



17. Šatov, Vranov nad Dyjí ; 29 km

Hurá, den volna! Respektive půlden, ale i jsem se na něj těšil. Je to po 580 km si myslím celkem příhodný. Ne, že bych byl nějakej šampón, ale asi 50 vrstev potu začíná vadit i mě. Navíc už si ani nepamatuju, kde by se dalo někde venku opláchnout. Buď jsem byl na hřebenech hor, a nebo v totální rovině. Každopádně jsem si našel jakýsi kemp. Teplá voda sice nebyla, ale i tak jsem se vydrhnul, co to šlo. Sice jen půlden, ale i tak to bylo super. 

16. Sedlec,Hevlín, Šatov 63 km

I když bylo hezky, žádný kopce, žádná velká dálka, tak jsem si den celkem protrpěl. Začalo to velmi pozvolným ránem, kdy jsem se vykopal až v 7:25, což je teda fakt extrém. Návštěva Mikulova byla fajn, ale pak mě čekaly nekonečné roviny a asfalt až do Hevlína. Přišel jsem úplně vyprahlý a nechal jsem se rovnou zlákat na dvě piva a moravského vrabce. Byl výborný, ale s kombinací s vedrem a s tím, že moje tělo rozhodně nebylo přpraveno na takový příděl

14. Velký Lopeník, Vrbovce, Hodonín;70 km

Dopoledne to byl solidní masakr. Nejdřív 500 m dolů, 200 nahoru, 300 dolů a hned zas 650 m nahou na nejvyšší bod Bílých Karpat: Velká Javořina (975 m n. m.). Bylo ale fajn mít to nejtěžší za sebou hned z kraje, protože pak to bylo celkem za odměnu. Vrbovce, Sudoměřice, naviděnou Bílé Karpaty. Závěr teda ještě sranda, když musím použít přívoz, abych se dostal na stranu řeky, kde točí kofolu. Já už jsem vyprahlej a jiná možnost není. Kvůli tomu zdržení v hospodě pak ale stavím stan po tmě, což je dost na prd. Ještě víc na prd ale je, že v noci leje jako prase a já neměl vypnutý stan. 




13. Střelná, Starý Hrozenkov, Velký Lopeník; 60 km

Už ke konci předchozího dne jsem si řek, že si musím dát trochu oddych. Nárok na půl den volna sice ještě není, ale tak aspoň naplánovat něco pod 60 km… jak jsem ale stačil vypozorovat, tak člověk stejně nachodi ve finále o 1-4 km víc, ať chce, nebo ne. Takže cíl je Velký Lopeník.  Celkově to bylo výrazně lepší, z kopce už chodím (někdy i běhám) zásadně pozpátku, což výrazně šetří kolena. Tady je to obzvlášť potřeba, protože často je to naprosto šílený krpál. O co míň to bylo kilometrů, o to víc zas převýšení (asi 2700),takže vážně zábava. Jinak jsem ale z Bílých Karpat naprosto nadšený, protože je tady úžasná mozaika luk, dubových lesů a strmých hor.  Odměnou mi bylo zase super místo na spaní, protože jsem v malém přístřešku u rozhledny objevil starý gauč.