Cože?

Dlouho, dlouho jsme dumal nad nějakým takovým počinem. Ani si nevzpomínám, kdy mě to napadlo prvně, každopádně zcela jasná myšlenka přišla, když jsme byl na Erasmu v Innsbrucku. Tam jsem i naklikal trasu, kterou jsem teď jen mírně upravil. Co mi bylo od začátku jasný, bylo, že bych to rád zvládnul v nějaké rozumné době a že se chci držet co nejvíc u hranic. Zároveň jsem to chtěl udělat bez toho, abych musel otravovat někoho dalšího, kdo by mi dělal doprovod. Abych tohle splnil, bylo jasný, že budu muset vyrazit dost nalehko (viz výbava).
Když jsem tak lehce koukal po internetu, našel jsem poměrně dost lidí, kteří měli podobný záměr. Někdo to jel na motorce, na kole, někdo s těžkou krosnou, někdo to ořezal tak, že na hranici ani nešlápnul, jiný si k tomu zase přidal ještě hranice Slovenska.Podobnou akci té mé jsme ale nenašel. Stejně jako všude jinde si jednoduše každý zvolí tu svojí cestu.

Po roce ztráveném cestování kolem světa se teď naprosto vybízelo, abych svůj plán zrealizoval. Navíc to bude asi moje poslední samotná cesta coby svobodného mládence, protože v cíli na mě bude čekat moje Markétka, která si mě i přes to, že jí na měsíc před svatbou zmizím, chce vzít. Těším se na tu nádheru, kterou tu v Čechách máme na každém kroku, na to, jak uvidím jaro pozvolna přecházet v léto a na to, kolik nových krásných míst objevím.

M.