Krkonošman, můj první dlouhej triatlon

3,8 km plavání, 186 km kolo, 45 km běh a celkem cca 5000 m převýšení

                První kilometry kolem rybníka  i dalších pár km směrem na Trutnov celkem ušli. Michal mě pořád povzbuzoval a ze začátku jsme mu i věřil to, že běžim a vypadám rozhodně líp, než závodníci přede mnou.  Strašně jsme se těšil, až bude nějakej kopec, abych si ospravedlnil chůzi, ale moc jich na začátku bohužel moc nebylo. Navíc začalo pozvolna účinkovat vedro spolu s únavou za celý den. Na kole to ještě celkem fouká, ale při tom běhu člověk schytává slunce ze shora i zdola od asfaltu. První občerstvovačka byla kousek za kinem v Trutnově. Polejval jsem se vodou, ale nemoh jsme se moc přinutit něco pozřít. Žaludek začal trochu stávkovat. Už ani ta voda do mě moc nechtěla. Chvilku mi trvalo se rozběhnout a moc mě netankoval ani borec, kterýho jsme doběhli a kterej se nám zase snažil utíct. Nakonec jsme se zas hecnul a hlavně jsem začal přemýšlet, co bych si moh dát k jídlu, abych na to měl chuť a žaludek to díky tomu přijmul. Naštěstí na nás na další občerstvovačce měl čekat Michalův Brácha Tom, kterýho sme díky tomu mohli nějak zaúkolovat. Bylo to nekonečný. Michal mi pořád matlal med kolem pusy, jak je to kousek a jak sem dobrej, ale už sem mu to trochu přestával žrát. Závodníka před námi jsme doběhli, ale vlilo mi to energii do žil opravdu jen na pár metrů. Na občerstvovačce na 20-tym kilometru jsem se zchladil v obrovský kádi a dal si nějaký nektarinky. Chvilku zas lepší, ale pořád sem se trápil, v podstatě až do cíle. Občerstvovačka skoro každých 5 km mi nejdřív připadala hloupost, ale teď jsem jí vítal s velkou radostí. Neustále mi ta Černá hora připadala strašně daleko a to jsem si ani nepředstavoval, jak daleko je ještě Lesní bouda. Chvílema jsem šel, chvílema klusal jako postřelenej, ale snažil jsem se neztrácet humor. Ani na chvilku mě nenapadlo to vzdát, nebyl důvod. Bylo to ale vážně tvrdý. No nebudu to protahovat, Nějak jsem se vydrápal až na Pražskou boudu. Před náma měl celkem slušnej náskok další závodník. Z Pražský následoval seběh a tam sem se zase zmátořil. Pustil jsem nohy, ať si pomůžou gravitací a několikasetmetrovej náskok jsme zmákli jedna dvě. Největší utrpení ale přišlo, když jsme před lesní uhnuli doleva na „trestný kolečko“, aby to bylo přes 42 km. Nakonec to bylo asi 45, ale ty poslední 4 km byly nekonečný. Najednou jsem uviděl Lyžařskou boudu a od ní už to byl jenom seběh. Po přesně 14 hodinách přibíhám do cíle. Volám na Markét, která zrovna přijela, ale vyhlížela mě z druhý strany. Obětí, gratulace od pořadatele Honzy Pešana i od vítěze Petra Vavrouška. Na otázku „Jaký to bylo?“, odpovídám jen“ intenzivní, ale krásný“. Čas mám šílenej, ale ani ne 3 hodiny za Vavrouškem ve finále není tak špatný. Na start jsem doopravdy nastupoval s tím, že chci dokončit, což se povedlo a výsledek nakonec hodil dokonce 11.- tý místo. To je opravdu víc, než jsem doufal. Jsem totálně unavenej, ale večeře a pivo na Lesní boudě chutná skvěle. Večer jsme se rozhodli zůstat a tak chvilku sedíme s několika dalšími závodníky v restauraci. Dozvídám se, že „ironman“ není tak ojedinělí sport, jak jsem si myslel. Na největší české akci „czechman“ startují stovky lidí. Krkonošman byl ale první extrémní ironman v Čechách a Vavroušek se nechal slyšet, že je prý dokonce jeden z nejtěžších v Evropě. No, mám radost, že jsem si hned prvním startem odbil pořádný závod. Dávám dva kousky, ale jsme dost unavej a Markét jakbysmet.  Za ten den najela taky pěknejch pár kilomterů. Ono sem nahoru je to slešnej krpál. I když už je kolem desátý, je pořád brutální vedro. Škoda, že sem si nevzal trenky a musim spát v kalhotech.
Ráno nás budí vedro, ale taky hlad. Snídaně se trochu opožďuje, ale zas stojí za to. Dlouho, jestli vůbec, jsem neviděl tak rozmanitou snídaňovou nabídku. Krom klasiky – pečivo a variace příloh je tam nespočet koláčů, vajíčka, jogurt atd .. Hodně věcí je bio, přímo z produkce boudy. Nejdřív jsem si říkal, že  startovný 2 tisíce je dost, ale fakt to stálo za to. Dostal jsem triko, dvě večeře, koupací čepici, čísla, noclech, snídani, občerstvení na trati atd.. Panovala naprosto pohodová atmosféra, nikdo si na nic nehrál. Honza Pešan se svojí ženou to připravili fakt parádně. Nevím, jestli se do něčeho takovýho někdy vůbec vrtnu, ale chvilku to asi bude trvat, to plavání mě vážně mučí. Jeden z mých sportovních životních cílů jsme si splnil!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *