9.-10. Šanghaj

9. Šanghaj
Vlak z Xi´Anu do Šanghaje jede asi 17 hodin a překonává skoro 1500 km, takže přijíždíme a v půl jedné. Naší další destinací mají být Žluté hory, neboli Huangshan. Trochu poučeni se jako první snažíme najít nějaký spoj. Mají tam jezdit nějaké autobusy, ale autobusák, co máme v průvodci se nachází asi v nějaké jiné realitě, nebo byla chyba v mapě, každopádně jsme ho nenašli. Problém byl zase i s hledáním hostelu. Po dohledání přesného místa, kde byl hostel na mapách vyobrazen, není vůbec nic a zase nás musí zachraňovat jeden místní, který adresu najde v mobilu a nasměruje nás správně. Hostel je konečně hostel, jak má být. Na recepci někdo, kdo umí anglicky, celkem poklizeno, záchod v evropském stylu a celkem teplo. Dokonce se mi daří usmlouvat i cenu 60 ¥ s tím, že budeme spát na jedné posteli. Menší zázrak se děje i při připojení na internet, kdy se mi daří rozjet program pureVPN (Umožní vytvořit zdání, že jsem na jiném místě na zemi. Díky tomu mohu obejít čínskou blokaci a připojit se). Posílám tak již připravenou zprávu domů a po deseti dnech máme konečně nějaký kontakt se světem. Mnohem více si ho ceníme proto, že víme, že jedeme na dlouho. Normálně bychom to asi takhle neprožívali.
Večer využíváme k procházce po nové části Šanghaje, Pudong. Dokud člověk není přímo pod mrakodrapy, nepřijde mu to. Alespoň já to tak mám, ale když se najednou nad ním tyčí 600 m železa, oceli a skla, je to úchvatný pohled. V nočním světle všechny ty výškové budovy hrají barvami a my máme radost, že tu můžeme být právě v tuto dobu. Navštěvujeme pár místních obchodů, kde se těšíme pohledem na známé evropské jídlo od těstovin, až po olivy a zavítáváme i do luxusního nákupního centra, kde by naše Pařížská ulice byla jen levný butik. Večeři si dopřáváme v restauraci (rýže za 12 ¥).

10. Šanghaj 2

Desátý den naší cesty jsme věnovali Šanghaji. Před začátkem průzkumu města se ale vydáváme zpět na vlakové nádraží, koupit lístek do Huangshanu. Po pročtení různých průvodců a diskuzí zjišťujeme, že náš další cíl je dál, než jsme mysleli a že nejlepší bude vzít noční vlak.
První na programu pak bylo Lidové náměstí a Lidový park. V Čínské lidové republice je totiž všechno lidové J. Odtud jsme prošli známou Nanjingskou třídou až k nábřeží. Nankingská třída je prý celkem pojem a je vidět, že je prestižní záležitostí mít tu svůj obchod. My jich moc nenavštěvujeme, výjimku děláme pouze v krámě M&M´s, který nám je z principu blízký, protože máme společné iniciály. Nejdřív jsem nechápal, jak si můžou „bonbóny´´dovolit dvoupatrový obchod na takové adrese, ale pak jsem viděl, jak jejich doplňkové zboží frčí. Navíc obchodů, jako je tento mají po světě jen pár, a tak si věci zachovávají určitou exkluzivitu. Nábřeží řeky je krásné. Nabízí nádherné výhledy na moderní čtvrť Pudong, kde jsme se předchozí večer procházeli a kde jsou všechny výškové budovy. Zajímavé je, že přes řeku do Pudongu nevede žádný most, jen tunely. Na nábřeží se nachází zajímavé pohledy i na druhou stranu, neboť ho lemují domy z období francouzské koncese (bez mučení přiznám, že nevím, co to je, každopádně celkem pěkný baráky 😀 ). Po moderně přišel čas na trochu historie, kterou můžeme obdivovat ve staré části města. V historických budovách je ale nespočet novodobých krámků, suvenýrů a prodejců jídla, že se duch trochu vytratil. Navíc tam bylo asi milión lidí, a tak se k Čajovému pavilonu uprostřed staré části, necháváme jednoduše dostrkat. I tak nechci, aby to znělo negativně a místo se nám přesto všechno líbilo. Zbytek dne jsme prozkoumali ještě další starou francouzskou čtvrť, kde se nachází i jeden speciální dům. Jedná se o dům, kde všemocný Mao s partou několika dalších lidí založil komunistickou stranu. Bohužel bylo pondělí, a tak bylo zavřeno. Se slzou v oku, že propásneme takový skvost, míříme zpátky do hostelu pro věci. Zase jsme si říkali, kolik nemáme času a zase to je nakonec akorát na vlak.
Ve vlaku zjišťujeme, že jsme v lehátkovém voze, nicméně já mám pouze sedátko bez opěrátka naproti. Nakonec se nám ale daří vmáčknout ve dvou na jednu pryčnu, což je podle mě rekord a už se asi vyspíme asi na čemkoli. Není pak divu, že nám náš nový stan připadá jako palác.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *