47.-50. Kuala Lumpur a okolí

47. Zevlení v KL 1

Ráno tak nějak počítáme dny do odletu. Koumáme, co bychom mohli ještě vidět a dělat, ale nakonec se rozhodujeme vzít to trochu oddychově. Končí nám tu jedna velká etapa po Asii, tak se tu trochu zregenerujeme. Musíme si zařídit spoustu věcí a nic dalšího se nám narychlo vymýšlet nechce. I tak jsme ale za těch pár dní zažili a viděli super věci.
Potom, co padlo rozhodnutí zůstat v hostelu ještě jednu noc, vyrážíme do čínské čtvrti těsně u nás. Je tam neskutečné množství různých prodejců a já se hned z rána nechávám zlákat na koupi 64 Gb flashky. Paměti není nikdy dost. Stála v přepočtu asi 150 Kč a samozřejmě, že nefungovala, jak měla. Za dva dny jsme nakonec museli vyhledat stánek znova a omlátit jim tu flashku o hlavu. Moc jsem toho nečekal, ale nakonec mi vrací 2/3 ceny. Markét si kupuje brýle, protože ty svoje ztratila a už mžourání proti slunci nemohla vydržet.
Když se konečně dostáváme ze spárů prodavačů, míříme si to přímo k hlavní atrakci – Petronas towers. Cestou procházíme zajímavým parkem, kde udělali stezku v korunách stromů a dokonce se za ní nemuselo platit. Je ale šílené vedro, takže člověk při chůzi dost trpí. Jen co si vyždímám na záchodech tričko, mám ho do deseti minut úplně suché (a za další minutu zase úplně promočené potem). Míjíme také slušně vysokou Kuala Lumpur tower, která ve výšce o něco zaostává od nedaleké Petronas, ale za to je vstup o dost levnější. Známější dvojčata už pak byli, co by kamenem dohodil a zbytek došel. Přijde mi, že velkolepost výškových budov člověk nikdy nemůže ocenit, dokud nestojí přímo pod nimi. Jsou fakt pěkný a velkolepý! Uvnitř se zchlazujeme v luxusním nákupáku, ale není to dost. Na druhé straně věží je pěkný park a malé brouzdaliště pro děti. I přes neodbytnou hlídačku, co se mohla upískat na píšťalku, se mi daří projít pod umělým vodopádem a trochu se osvěžit To vedro ve městě se fakt nedá.
Tak a teď rychle na oběd! Jak už jsem psal, asi celá Malajsie, je dost pestrá, co se týče obyvatelstva. Je skoro těžké rozlišit, kdo je původní obyvatel. Všude je spousta Indů, Číňanů, ale i Evropanů, kteří tu pracují. Ocitáme se tak najednou v indické části a tak nám nezbývá, než si dát něco indického. Desetkrát zopakované větě ,,no spicy´´ ten pitomec rozuměl asi ,,more spicy´´, protože odcházíme s plamenometem v puse. No nic. Jdeme do Mekáče na zmrzku, kde trochu řešíme nějaký věci na internetu. Už se nám blíží den D: otevření kvóty pro Working holiday na Zélandu, tak se musíme trochu zorientovat. Cestou zpět procházíme dalšími zajímavými částmi KL, ale jména vypouštím 😉

48. Zevlení v KL 2, Batu caves

Původně jsme chtěli co nejdříve jet směrem k Batu caves, ale nakonec se rozhodujeme dát si chvíli čas po okolí. Potřebujeme na normální počítač, dát věci na blog, když už se s tím píšu a nanečisto si zkusit vyplnit ta víza. Mimo jiné si snažíme užívat toho, že je tu levno, což nás v Austrálii nebo v Singapuru rozhodně nečeká. K jeskyním jsme původně chtěli jet vlakem, ale nějaký chlápek nám radí autobus. No, k čertu s tím. Chodíme ze strany na stranu, nikdo moc neví, ale nakonec opravdu nasedáme do autobusu, který jede přímo k jeskyním. V zácpě se tam drkotáme teda pěknou dobu na to, že je to asi 15 km od centra. Už se nám nechtělo být v hostelu a chtěli jsme změnit místo (asi už nějaký zvyk) a tak jsme si říkali, že tam zkusíme někde přespat. No, zeleno tu sice je, ale zelená plocha skal je naprosto obehnaná zástavbou předměstí. No bude to legrace.
Batu caves je velkolepý jeskynní komplex který je ale z větší části slouží jako posvátné hinduistické místo. Celkově jsme z toho byli nadšení. Opravdu na dostřel od pulzující metropole bylo večer toto místo velkolepou oázou. Vstup do největší části stráží gigantická socha Murugy, u jejíchž nohou začíná schodiště. Je nás tu takhle k večeru poměrně málo, takže nakonec bylo dobré rozhodnutí posunout náš odjezd. Proházíme obrovskými síněmi a necháváme se okouzlovat. Stropy jsou nad námi desítky metrů.
Tak a co teď? Marně se snažím vymyslet, kde na mapě by teoreticky šlo postavit stan. Nakonec to prostě zkoušíme směrem na západ, třeba něco najdeme. Procházíme kolem podivných obydlí i kolem uzavřených komplexů budov. Cestou nás potkává jakýsi malajský Angličan, který nás, jako kolegy Evropany varuje, že to tu není nic moc. To vidíme taky. Dost nás nahlodává se otočit a jít zpět někam do hostelu, ale vzhledem k tomu, že jsme někde úplně v háji, by nejbližší hostel byl dost daleko. No tak to aspoň zkusíme. Zkouška se vyplatila, nacházíme krásné místo poměrně daleko od všech lidí, schované v boční polní cestě. Paráda, už se nám nikam nechtělo a tak s vděčností zaléháme do stanu.

49. a 50. Zevlení v KL 3 a 4, mám svátek a jedem pryč

Už večer začalo trochu pršet, ale to, co přišlo ráno, byla smršť. Nejdřív jsem si vzal špunty do uší, abych se mohl ještě trochu vyspat, ale bazének, který se nám okolo stanu vytvořil, ignorovat nešel. Stan to zvládnul jakš takš. Stál na tvrdé zemi a nebyl úplně vypnutý, a hloubka vody kolem stanu dosahovala beze srandy několika cm. Podlážka tak přeci jen něco pustila. Když jsem chtěl ze stanu vyhodit shnilou mrkev, žbluňklo to a pak zelenina jednoduše odplula. Potom, co jsme se vykopali ze stanu a za mrholení to nějak sbalili, vydali jsme se zpět. Návštěvu jeskyní jsme si dali pro velký úspěch ještě jednou. Bylo tady sice víc lidí, místo krys tu teď byli opice a tajená atmosféra už nebyla taková jako v noci, ale i tak to bylo super.
V oblasti Batu caves se i leze a vzhledem k tomu, že jsem měl svátek a že jsme stejně pořádně neměli co dělat, byla tu reálná šance, si zalézt. Bohužel je ale všechno totálně mokrý, ale hlavně se nám nepodařilo nalézt žádnou půjčovnu vybavení. Jedem zpět, tentokrát ale vlakem, který je výrazně rychlejší a navíc opravdu existuje, což se nám ten dobrák včera snažil vyvrátit. Jdeme zase do čínské čtvrti, ale tenkrát ne do stejného hostelu. Necítili jsme se tam dobře. Lidi byli divný. Nakonec nacházíme mnohem příjemnější a hezčí ubytování za 43 ringitů. Dokonce máme i okno, což rozhodně nebývá zvykem. Když jsem se hodně vyklonil, šlo vidět i Petronas t.
Rozvěšujeme ty naše mokrý hadry a jdeme nakoupit zásoby a užít si ještě trochu Asie. Maličko nás sužuje pocit, že odjíždíme. Nechce se nám úplně opouštět tuhle pohodu, kdy si za levno žijeme parádně. Připadáme si, jako bychom znovu odjížděli. Znovu jako bychom cítili ten smutek z odjezdu, který jsme měli před dvěma měsíci.

Další den si dáváme ráno na čas, užíváme si pořádné snídaně na střeše a cvičíme jógu. Od Catby jsme tomu moc nedali a po všem tom sezení je to děs. Když se ale člověk hecne, je mu hned příjemněji. Zbytek dne trávíme podobně, jako ten předchozí. Procházením, sháněním zásob a věcí, co se nám podařilo ztratit. Kolem deváté odcházíme na vlakovou zastávku, abychom se přesunuli na jih Kuala Lumpur, kde je terminál autobusů jedoucí na jih. Máme dost času, ale díky jednomu popletenému klukovi nenastupujeme do našeho vlaku a musíme čekat na další skoro hodinu. No myslel to dobře, nechtěl, abychom nastoupili do špatného vlaku, ale takhle máme o vzrůšo víc. Máme jen pár minut na to koupit si pití do busu, ve stresu vyměnit kód za jízdenku, najít terminál a nastoupit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *