37.-39. Thajsko, první dojmy

37. Už jsme se tu ohřáli, vzhůru do Thajska – Bangkok

V šest nás budí asistent řidiče, že už je otevřeno, a že máme jít na hraniční přechod. Celý proces je naprosto jednoduchý, ale stejně tvrdneme na pasové kontrole minimálně půl hodiny. Velká část vyspělého světa má vstup na 30 dní bez víz, Česko je naštěstí mezi nimi. Pak ještě chvilku čekáme, než odbaví i autobus a pak vzhůru do dalšího hlavního města. Měli jsme tam původně být asi v 11, ale nakonec přijíždíme až v jednu. A to počítám i s posunem času, který je zase stejný, jako v Číně (+7 hodin)-> divný co, když jsme jeli z východu na západ?
Už v autobuse je jasné, že tu bude teplo. Jen co vystoupíme z autobusu, podrážky mých sandálů se div nepřilepí k silnici. Při přebalování našich věcí zaslechneme rozhovor dvou obtloustlých Čechů, co se zrovna bavili o tom, jaký to bylo předešlou noc. Slyšeli jsme jen útržky, ale zazněly tam slova jako ,,koupelna,, a ,, tak jsem jí ukázal,, a pak nějaký další drsný řeči. Holt sexuální turistika tu jede! Do řeči jsme se nedali, asi se mi podařilo dobře skrýt mojí igelitku z Kaufu ,,S láskou k Česku!,,
Je fakt vedro a my jsme rádi, že za poměrně krátkou chvíli nacházíme ubytování. Za 300 bahtů bez klimošky, jen s větrákem, ale celkem pěkný pokoj pro dva. Trochu nás uklidňuju, že tu snad nebude draho. Jeden baht je cca 0,725 Kč, takže bydlíme za necelých 220 Kč/oba/noc. Dáváme si nudle u jedněch z mnoha stánkařů a jdeme do města. Člověk je ale tím vedrem a asi i tou další noční jízdou trochu zmožen a moc se nám nikam nechce. Bloudíme městem, až docházíme k Grand palace. Aha, tak dneska už zavřeno, to je pech. Mají jen do 4, s tím jsme nepočítali. Obcházíme jeden obrovský park a nejdou nám do hlavy ty davy policistů a lidí v černém. Jestli on jim neumřel král. Když se za deset minut ptám policisty, domněnka je potvrzena. Byl jsem ale za blbce. ,,Můžu se zeptat, co se to děje, my jsme teď celkem dlouho na cestě a nemáme moc povědomí, co se děje. Právě jsme přijeli´´.,, Zemřel nám král….jsou to už tři měsíce´´. Aha, tak tahle informace mi doma unikla.
Když nakukujeme do dalšího komplexu vyšperkovaných budov, jeden pán nám sděluje, že je také zavřeno. Byl to člověk z ostrahy muzea a byl strašně nápomocný a milý. Říká nám, co bychom měli vidět, a ptá se na náš plán. Radí nám, ať si vezmeme Tuk tuk (to vozítko z motorky s návěsem) a jedeme se podívat na sochu nějakého Budhy, která je zdarma, je velká a je otevřená. Pak nám radí, ať zajdeme do nějakého íčka, co vede vláda, že tam, co bydlíme, to je jen pro turisty. Dává nám i mapku, a když se s Markét dohadujeme, jak to uděláme, už je tu řidič Tuk tuku, co nám nabízí, že nás zmíněnými destinacemi proveze za 40 bahtů. Je to pár korun a dneska jsme ještě nic neviděli, tak jo! Buddha byl velký asi 40 m a v přilehlém klášteru byl klid. Škoda, že se nemohlo na ochoz nahoře.
Řidič byl strašně ochotný, až to bylo našim zbystřeným cestovatelským smyslům podezřelé. Když přijíždíme k tomu íčku, podezření stoupá. Nevypadá úplně jako oficiální, ale budiž. Paní nám nabízí, že nás dopraví na jih do Krabi za 1300 bahtů, což je za 750 km celkem v pohodě, ale i tak je to víc, než sem doteď dávali. Navíc nemáme ve zvyku kupovat hned první věc, co jde, a tak i pod hrozbou toho, že si to komplikujeme, odcházíme s nepořízenou.
Během další chvíle nám řidič potvrzuje naše obavy. Najednou mele něco o tom, že jestli tohle bylo drahý, zaveze nás jinam a něco o nějakých kupónech na naftu a blablabla. Tohle už jsme párkrát zažili. Kolikrát nám už bylo řidiče líto, a proč bychom neudělali dobrý skutek, když z naší návštěvy někdo něco bude mít, ale ani jednou se to nevyplatilo. Vždycky jsou nevděční, jsou naštvaní, když nic nechceme kupovat a když už nechceme vidět další obchod. Jsem dost přesvědčivý, takže nakonec zastavujeme, já mu dávám slíbených 40 a jdeme si po svých. Na rozloučenou mu říkám, že to není fér, co dělá, že jsme byli nějak domluvení a on to porušuje, ale evidentně mu to je jedno. No nic.
Svižným krokem jdeme sami na pozápadový výhled na město, na malý kopeček s klášterem. Výhledy nám spravují náladu. Bangkok je obrovský. Rozhodujeme se ještě pro okliku okolo místního China town, ale je tu úplně mrtvo. Jak člověk cestuje, nemá absolutně pojem o čase. Ona je totiž neděle večer. Cestou zpět ale navštěvujeme několik klášterů, které mají v nočním světle naprosto jinou atmosféru, a které máme jenom pro sebe. Obdivujeme vyťukané stavby s ještě propracovanějšími střechami, než byly v Kambodži, ale máme hlad a ten je nakonec přednější.
Když se dostáváme zpět do naší čtvrti, nestačíme se divit. Je tu totální blázinec. Ještě předtím, než se do něj noříme, daří se nám vyřešit hned několik důležitých věcí. Hned vedle ubytování, v jedné kanceláři kupujeme fakultativní výlet na ,,train market,, a ,,floating market,, na další den ráno a také rovnou i lístek na autobus směrem Phi Phi island. Na to, že jsme ještě před pár hodinami neměli vůbec tušení, kam se vrtnout, dobrý. Pak si dáváme hodinku nasávání atmosféry nefalšované turistické zábavy. Procházíme se rušnými ulicemi a pozorujeme, jak se jeden bar snaží přeřvat druhý, támhle jak zase někdo prodává štíry na špejli a támhle je stánek se smaženou zmrzlinou. Ostatně lákadel k jídlu a pití tu je nepočítaně. My si jen v poklidu vypijeme ovocný koktejl při poslechu vietnamského country a jdeme spát. Zítra to bude náročný den.

38. Plovoucí a vlakový market a ještě trochu Bangkoku

Ráno vstáváme zase kolem 6, protože nás před 7 vyzvedává minivan směrem na náš fakultativní výlet. Nejdřív jedeme na tzv. ,,train market“, který jednoduše spočívá v tom, že lidé mají své stánky těsně vedle kolejí a každé dvě hodiny je prostě musí o kus posunout, aby tam projel vlak. Ve finále je to obyčejný trh, jako každý jiný tady, ale něco na tom neustálém zmatku přeci jen je. A není to atrakce zachovávající se jen pro turisty, ale opravdový market pro místní. Každopádně když z ničeho nic všichni všechno sklízí a prchají, jakoby přicházela velká vlna, je to zajímavý zážitek.
Floating market neboli plovoucí trh je už trochu jiná věc. Jde totiž už čistě o turistickou atrakci. Odpovídají tomu i zvýšené ceny a zboží. Celá vesnice je protkána sítí různých kanálů a v jedné oblasti se soustředí lodě s různým zbožím. I přesto, že je to už jen show, je to zajímavý zážitek. Lidé tam v lodích normálně vaří, smaží, porcují, nebo jen ukazují hady na fotku. Procházíme se tím blázincem a jsme rádi, že jsme si nakonec ten výlet zaplatili. Sice jsme se ochudili o několik hodin v Bangkoku, ale tohle za to stálo. V ceně našeho výletu byla i projížďka na motorové lodi. Ta sice nemůže přímo do tržiště, ale takhle jsme měli alespoň možnost podívat se více po okolí. Taky jsme díky tomu viděli slony. Huráá .
Silnice tu mají parádní a provoz je bez obrovského množství motorek mnohem plynulejší. Minivan to může valit a my už jsme před jednou zase zpět v hlavním městě. Vzhledem k velkému množství památek si vybíráme jen jednu a to klášter Wat Pho, kde se nachází obrovský ležící Buddha čekající na nirvánu. Vstup se teda ještě trochu komplikuje, protože jsem tradičně odkládal výběr z bankomatu a teď tu samozřejmě žádný není. Každopádně v Thajsku je to na prd, protože k poplatku od vlastní banky se připočítává navíc ještě 22O bahtů (1 baht= 0,725 Kč). Klášter je ale nádherný. Stejně jako všechny důležité stavby tady je dokonale vyzdobený, všude se třpytí zlatavé obložení a netknutá bílá omítka. Buddha samotný je uschován v obří budově a je opravdu velkolepý.
Víme, že teď míříme na ostrov a že to bude pravděpodobně o dost dražší. Nacházíme tak na mapě Tesco, kde chceme nakoupit menší zásoby. Cestou tam se ale dostáváme zase do čínské čtvrti, které teď naopak pulzuje životem. Stánkaři bohužel mají logiku taktovou, že čím více vystrčí krámek do uličky, tím více prodají. Nakonec je z ulice jen nudle, kde se sotva procpou dva proudy lidí vedle sebe. No užíváme si to naplno. Už nás trochu tlačí čas, proto hned jak to jde, mizíme v boční ulici. Nákup v Tescu byl úspěch a tak obtěžkáni ovocem a tuňáky svižným krokem jdeme vesele zpět k našemu hostelu, kde máme batohy. Ještě si ale vlastně cestou stíhám dát jedno ice coffe, což byl teda zážitek. Stálo 15 bahtů, bylo sladký ledový a výborný, ale paní mi ho jen tak nalila do pytlíku s ledem a propíchla ho brčkem. Zajímavý způsob „coffee to go“.
Na to, že jsme se tak hnali, ale nakonec čekáme strašnou dobu. Nejdřív k hostelu přišel chlápek, který nás odvedl o dva bloky vedle, tam jsme čekali asi hodinu, během které se trousili další a další lidi, které posbíral u ostatních kanceláří. Pak nás zase odvedla jiná ženská, tentokrát už do autobusu. Kdyby nám radši řekli rovnou místo a čas, bylo by to jednodušší. Autobus je pohodlný, naštěstí, takže noc trávíme v poklidu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *