21.+22. Cat Ba- Nový rok v ráji

21. ostrov Cat Ba

Ráno je trochu spěšný, protože dobíháme domnělý trajekt na ostrov Cat Ba. Kluci ze  security  včera říkali v 7, ale nakonec jede až v 8. Po necelé hodince v lodi přijíždíme mezi les skalních homolí, paráda. V přístavu hned čeká bus a my se s ním dopravujeme přibližně do poloviny cesty k hlavnímu a v podstatě jedinému městu na ostrově. Navíc nese i stejné jméno. Itinerář máme kupodivu celkem připravený, a tak nejdřív jdeme k tzv. Hospital cave. Bohužel, vidíme jen vstupní halu, ale i tak je parádní. Cestou zpět vidím asi největšího hada, co jsem kdy volně v přírodě viděl. Bez přehánění byl jen o něco užší, než moje zápěstí. Vyplašili jsme ho a on se odplazil do křoví, takže jsme v žádném nebezpečí nebyli, ale zůstal jsem tam stát jak opařenej.
Zbytek výletu jsme mimo cesty chodili opravdu velmi opatrně. Hlavní cíl pro dnešní den byl ale trek, který křižoval celý ostrov. Cestou k němu ale vidíme ještě jeden vstup do jeskyně, i když zaterasený nějakým roštím. Nenecháváme se odradit a nakonec díky tomu prolézáme horu asi půl hodiny. Paráda. Dokonce nás jedna dlouhá chodba dovádí z ničeho nic na druhý konec jeskyně, kde vidíme světlo. Netrvá dlouho, než nám dojde, že jsme právě přišli zavřenou částí Hospital cave.
U vstupu do parku je brána se vstupným. Vzorně si jdeme koupit lístek k naší trase, ale je nám oznámeno, že z jakýchsi neznámých důvodů je cesta zavřená. Prý Nový rok, nebo co. Je to totální kravina, nic na cestě není, nikoho nepotřebujeme, podmínky budou stejné teď i za týden, kdy by se měla stezka znovu otevřít. Vstup na cestu je ale trochu bokem od vstupu do hlavní části, a tak se uchylujeme k malé lsti. Jakože odcházíme pryč a následně čekáme za nedalekým stavením na příhodnou chvíli, abychom překonali padesátimetrový úsek, kde nás mohou vidět. Po chvilce čekání, najednou někdo jde. Sakra, prokoukli nás. .. no nakonec se ukázalo, že nejsme tak úplně sami v našem smělém plánu. Nakonec se s Markét rozhodujeme a místo obcházení, kde bychom jen těžko hledali výmluvu, zkoušíme prostě jít a případně dělat hloupý. Prochází to. Nikdo za námi neběží, teda vlastně běží, je to tříčlenná skupinka, která taky chtěla jít a my jsme je motivovali. Nakonec s nimi jdeme skoro celý den a je to příjemné zpestření- Norka, Němka a kluk z Ekvádoru.
Cesta se vine mezi totálním pralesem, a i když nenabízí moc zdrcujících výhledů, cesta takhle zajímavým lesem má něco do sebe. Voní to tam přesně jako v zoo v nějakém tropickém pavilonu. Všude zeleno, jeden strom obepíná druhý, odevšad visí kořeny stromů dychtící po vláze, roztodivní ptáci… Celkově opravdu zajímavý zážitek. Jako jednodenní výlet, nebo výlet na pár dní je to super, něco úplně jiného, ale hory jsou hory. Kolem třetí se se společností loučíme, protože se musí do světla dostat zpět ke vstupu, kde mají motorky. To my jsme nezávislí, máme všechno, co potřebujeme..až na vodu, ta by nějaká navíc bodla.
Sami tak docházíme k dalším jeskyním, které už procházíme jen v jejich hlavní části. Je až neskutečné, že tak obrovský tunel skrz horu vytvořila příroda. Zanedlouho už jsme ve vesnici, kde si dáváme zaslouženou zmrzku. Odtud pak ještě několik kilometrů do přístavu. Původní plán byl přespat někde v přístavu, ale naši známý z treku nás nalákali na oslavy Nového čínského roku v Cat Bě. Pokoušíme se tak získat nějakou loď směrem k městu. Právě proto, že je nový rok a také proto, že už je skoro půl 6, nikdo v přístavu není a nikomu se moc jet nechce. Nakonec nás zachraňuje mladík s plynulou angličtinou, který se po slibné kariéře v IT vrátil zpět domů, kde to prý má větší smysl. Jedeme za 400 000 dongů, není to málo, ale nechtěli jsme si ujít ten, už tolikrát omýlaný, Nový rok. Cesta byla nádherná. Loď sami pro sebe, obrysy vápencových homolí, plovoucí vesnice v nespočetných zátokách..romantika, jak má být. Jedna z nejkrásnějších chvil.
To Cat Ba, tam je to jinší kafe. Je to takový trochu Leh u moře… no, i když to zas možná ještě ne. Každopádně je tu spousta zápaďáků a také odpovídající počet hostelů, restaurací a cestovních kanceláří. Dáváme večeři a pak si s pivem (Bia Hoa Han Oi za 10 000 dongů) jdeme sednout k té slávě na náměstí. Je třičtvrtě na devět, začátek byl kolem 8, ale co se neděje, najednou moderátoři mávají a mizí pryč. Okamžitě se všichni zvedají a hned se balí žídle. Těšili jsme se na kulturní zážitek a nakonec prd. Všude je spousta lidí, ale všechno je dost v poklidu, největší čurbes dělají zápaďáci. No možná byla ještě nějaká akce kolem půlnoci, ale my jsme KO, čekali jsme asi trochu větší odvaz. Dnešek byl opravdu dost dlouhý a tak jdeme hledat místo na stan. První cesta nás navádí někam do háje, ale druhá možnost nás podle intuice zavedla do Modré laguny. Chvilku nemůžeme najít místo dostatečně daleko od moře (ani jeden z nás nechce opakovačku události z Chorvatska, kdy jsme ve dvě ráno utíkali před přílivem). Nakonec si ale vyhrabeme pěknou polici a můžeme v klidu usnout.

22. Cat ba 2.- seakayaky

Ráno zjišťujeme, že naše modrá laguna není zas až tak modrá. Zaprvé tu nejsme samy (spal tu pod stanem ještě jeden pár) a navíc je pláž plná neskutečného množství odpadků. Ignorujeme to, na ohni vařím snídani a necháme si naší lagunu pořád modrou. Místní skály si přímo říkají o slezení a samozřejmě i ty na vodě. Velmi populární tu je deep water solo. Naše cesty tak směřují k půjčovně lezeckých věcí a kaykaků. Všichni lezci jsou ale pařmeni a na nový rok se nemaká. Smůla. U kayaku máme trochu větší kliku a ten se nám daří sehnat. Utěšuju se, že mi jde stejně jen o symbolické lezení, žádný super výkony, beztak nemám ani průvodce.
První máchnutí pádel je celkem nejisté, ale dostáváme se do toho. Jako první nám na primitivní plánek majitel lodí zakresli Monkey island. Kotvíme to na pláži a musím říct, že to je teda pecka, moře nádherně čisté a k tomu dokonalé okolní panorama skalních věží. Než odplouváme, vidíme konečně několik opic, ale radši se držíme dál. Jsou prý dost agresivní.
Dost nás překvapuje, jak rychlí na lodi můžeme být, když se pěkně synchronizujeme a není moc vln. Když se dostáváme víc na širé moře, je to celkem zajímavý. Nejsem úplně vodní tvor, ale bylo to super. Oběd si dáváme na dokonalé pláži, která je při přílivu zaplavená. Modrá laguna jak blázen. Na našem plánku máme namalovaná i dvě místa na lezení. Když tam ale přijíždíme, dochází mi, že to není úplně ideální. Vrcholil právě odliv a první dva metry skály byly pokryté všelijakými mořskými potvorami. Navíc, kdo ví, jaká je pak při odlivu hloubka. Upřímně, nakonec mi to přišlo jako pitomost. Na jednu stranu to bylo asi mojí neláskou k vodě, ale zároveň jsme podle mě nenarazili na žádný pěkný místo, kde by se dalo lézt. Přeci jen je mezisezóna a ani tu nikdo neleze, kdo by mě nasměroval. Se sebezapřením, ale zároveň s pocitem, že se nedá nic dělat, to otáčíme a jedem zpět. Už jsme tak namakaní, že to zvládáme opravdu rychle. Zkouším to měřit a chvílemi jedeme i kolem 8 km/h, škoda těch pitomých zahnutých pádel.
Jsme sice rychlý, ale ne dost, abychom stihli západ Slunce na vyhlídce nad městem. Je to něco jako pevnost a za Vietnamské války tu byl heliport. Výhledy jsou ale i po západu víc než parádní. Rozhodujeme se, že lepší místo už asi nenajdeme a že nám to za tu delší cestu na ranní bus stojí. Nechávám tam batoh a jen s jedním batohem jdeme do města. Po celkem dobré večeři u stejných lidí, se sápeme zpět nahoru. Jaké je ale naše překvapení, když nás zastavuje jakýsi strážník a rezolutně nás nechce pustit. Naštěstí má překladač a tak mu srozumitelně píšu, že tam mám batoh. Zafungovalo to, a mi můžeme jít nahoru. Přemítáme, jestli se na to nevykašlat a spát tam, ale nakonec se rozhodujeme jít zpět. Místo naštěstí nacházíme velmi rychle a spíme pod hlavní obrovského děla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *