2.-4. Velká čínská zeď

2. den- Zmar
To se tak někdy přihodí, že všechno nejde podle plánu. Měli jsme si rychle koupit plynovou bombu a jet na Velkou čínskou zeď, ale místo toho jsme strávili celý den ježděním po městě jak debilové. No nic, anabáze s bombou je zajímavý příběh s pokračováním a tak si jí nechám na samostatný příspěvek. Přišlo mi, že až zázrakem jsme se dostali k vesnici Mu-tchieng-ju. Pěšky jdeme směrem k hlavnímu výchozímu místu, je tam lanovka a stezky vedoucí na zeď. Bylo sice už kolem 8, ale chtěli jsme jít ideálně až na zeď, kdy v tom se rozezvučí jakýsi hlásič, začne blikat a něco na nás čínsky kecat. Všude mraky kamer a při každém pokusu jít dál se hlásič znovu připomínal. Kašlem na to, nechceme, aby na nás přijela čínská Stb, a tak vyklízíme pole. Spíme v jakémsi sadu ve svahu u cesty. Prvně stavíme náš nový stan, vařím na lihu a pak se půl hodiny zahřívám. I když jsem v Pekingu čekal větší kosu, tady je v noci nakonec -6°C, a celkem klepem kosu.

3. den- Velká čínská zeď
Jednoduše nádhera. Ráno sice trochu bloudíme houštinami a hledáme podle map z Locusu tu správnou pěšinu, ale nakonec jsme tam. Velkolepá čínská zeď, tedy její plně zrekonstruovaná část. Neúprosně se vine krajinou, kam až dohlédneme, Je tu překvapivě dost turistů, ale to se mění asi za půl hodiny, kdy docházíme do místa, kde končí opravený úsek. Zeď je tu pořád v relativně dobrém stavu, jen je její povrch zarostlý různými keři a člověk se mezi nimi musí proplétat. Jsem úplně nadšený. je to něco úplně nového. Za další půlhodinu docházíme domísí, kde se před námi otvírá nový horizont. Neskutečný. Zeď se tu klikatí po strmých hřebenech nahoru a dolů a zdá se, jakoby některé úseky byly snad kolmé. Vytrvale jdeme po zdi nahoru a dolů, stejně jako ona. Postup je celkem pomalý, protože vršek zdi je zarostlý a pěšina tak jde mezi keři, po nerovnoměrných kamenech a hlavně kopíruje hřeben, který je jak pila. Lidi skoro nepotkáváme a shodujeme se, že tato původní, neopravená část je mnohem zajímavější. Některé úseky jsou tak strmé, že musíme použít ruce. Ještěže svítí Slunce, i když ve stínu je neustále pořádná kosa.
Na divoké čáti zdi potkáváme jen opravdu pár lidí. Když přicházíme k jedné skupince cizinců, koukám, že marně koukají někam pod sebe, jakoby tam něco ztratili. Zjišťuji, že jim tam spadla mikina. Neohroženě koukám, kudy bych tam slezl, ale vypadá to dost nebezpečně. Najednou vidím, že se k místu dá přijít malou průrvou z druhé strany. Pokládám batoh, a hrnu se zachraňovat. Otáčím se čelem ke zdi. Chtám se velkho kamene, když v tom, kámen povoluje. Než si stačím cokoli uvědomit, už letím ze letím! Doprdele, teď si něco zlomit, probleskne mi jen hlavou. Naštětí můj pád brzdí větve a keře, a tak z šíleně vypadající události vycházím jen s několika šrámy od keřů. Mikinu zachraňuju, ale jako hrdina se necítím. Spíš jako ukvapený pitomeček 😀
Večer nás čeká romantický západ Slunce nad vzdálenými horami a pak už jen zima. Teplota prudce klesá. Nacházíme si místo v jedné věži na zdi. Místo na stan tam není, ale steleme si slámou jednu postraní chodbičku- tak akorát pro nás dva. Bombu nemáme a na lihu je to vopruz. Rozdělávám pořádný oheň a kromě večeře hřejeme i naše těla. Je to fakt nádhera. Rozhodně jedna tohle spaní patří do mých TOP 10. Když už jsem u té desítky, tak takhle nízko nakonec teplota klesla. Místo jsme si ale tak připravili, že nám ve finále bylo příjemněji, jak předchozí den.

4. den Přesun
Ráno máme naštěstí Slunce hned u nás, a tak máme důvod vylézt z rozehřátého spacáku. Po hradbách už skoro nejdeme, valíme dolů do osady Jinakou, odkud se budeme snažit dostat zpět do Pekingu. Autobus jel nakonec až v jednu a tak jdeme pěšky směrem na hlavní silnici. Daří se nám dokonce stopnout chlápka, co nás tam sveze. Ještě větší div však byl, když nám na hlavní zastavilo další auto a to jsme ani nestopovali. Ochotně nás hodili do města Huairou, odkud už jezdili normální spoje do hlavního města. Bod pro Číňany. zatím z nich máme hodně rozpačité pocity, ale tohle bylo příjemné. Matěj nejspíš zapomněl dodat zážitek dne!! V autě, co nám zastavilo, měli štěňátko čau čau.. boží. V Pekingu neotálíme a jedem rovnou na nádraží koupit lístky směr do naší další destinace- Xi´Anu. Šílený. Ukecali jsme mladého Číňana, který prý studuje americkou školu, ale anglicky uměl asi jako já Francouzky, ale zaplať pánbůh za něho. Paní za přepážkou na tom byla ještě hůř. Po deseti minutách dohadů, gestikulací a nedorozumění máme nakonec lístky na ten den. Mají jednu nevýhodu, jsou na stání. Doufáme, že to nějak dopadne, protože stát 14 hodin a přes noc není nic, po čem bychom toužili. Před odjezdem zkoušíme první místní restauraci a navštěvujeme nedaleký park a taky místní potraviny, což bylo z uvedeného asi nejzajímavější. Mají tu přibližně všechno, co u nás, ale naopak u nás takovou želvu, nebo vejce divoké kachny asi neseženete.
Na vlakáči jsme s hodinovým předstihem, což se ukazuje jako přiměřená doba. Než člověk projde půl kilometrem oplocení, třemi kontrolami lístků, pasu, detektorem, rentgenem a osobní prohlídkou, je to celkem fuška. Čekací místnost je velká jak půlka fotbalového hřiště a evidentně všichni jedou do Xi´Au. Ve vlaku tak opravdu nejsou místa, kam bychom se vmáčkli a navíc ani místo na spočinutí nikde není. ulička je úzká a prostor mezi vlaky slouží jako kuřárna. Jsme v uličce, chvilkami posedáváme na batohu, ale co 3 sekundy si jde někdo do termosky pro horkou vodu, nebo jede nějaký vozík s jídlem. Myslím, že jet takhle třeba dva dny, namísto 14 hodin by na tuty stačili k tomu, aby se někdo zbláznil, nebo, aby prohodil vozík i s prodávajícím oknem. Je to fakt totálně na palici. Jsme fakt úplně grogy. Navíc je vagón tak zahulenej, že by se tu zakuckala pomalu i barmanka z vrchlabského Sklípku. I když je většina Číňanu ve vlaku dost neohleduplná, dva chlapy se přeci jen na jednu chvíli zvedli, protože viděli, jak jsme po několika hodinách už grogy. Bylo to moc příjemný lidský gesto, a i když jsem pak dál stál, seděl a neustále se zvedal, tenhle skutek mě hřál u srdce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *